Školní vzdělávací program

Společenská východiska

Evropa se po několik staletí pohybovala na špici celosvětového vývoje. Nyní žije pouze z vyhasínajících tradic a přitom je velmi pohodlná vydat ze sebe více úsilí. Žije si nad poměry, zadlužuje se a než by se smířila s tím, že musí v něčem ze svého blahobytu slevit, organizuje odbory a stávkuje. Okolní svět se ale proto nezastavil, pokračuje dál a Evropě se vzdaluje stále víc. Neexistuje nějaké imaginární žluté či jiné nebezpečí. Existuje jen řada zemí s velmi pracovitými lidmi, s rychle rostoucí ekonomikou, vědou, technikou a samozřejmě kulturou. V mezinárodních soutěžích hudebníků už nevyhrávají Evropané nebo Američané. Jsou to především Asiaté, kteří obsadí všechna přední místa. Podobně je tomu ve všech měřitelných oblastech lidské činnosti. Evropan řekne: pro kvalitní práci mi dejte také kvalitní pracovní podmínky. Asiat si podmínky nevynucuje, ale pro hrst rýže maká! Dejme si pozor, aby naši potomci nebyli nuceni pracovat pro pár brambor.

Někteří Evropané si blížící se nebezpečí uvědomují. Příčiny úpadku nehledají někde v Asii, ale zcela jasně je vidí doma, v Evropě. My si v naší zemi říkáme, že brzdou vývoje byl totalitní politický režim. Pravda to jistě je, ale povšimněme si, že neupadáme pouze my, ale celá Evropa. Historická zkušenost ukazuje, že před pádem všech vyspělých civilizací, byly tyto společnosti napadeny virem sebeuspokojení a pohodlnosti. Naposledy se tak stalo v Římě.

Zastavme agónii! Proberme se ke skutečnému tvořivému životu! Ještě stále můžeme mnohé změnit. Velké naděje k sebezáchovnému obratu se vkládají do školství. To by mělo vychovat a připravit mladé lidi pro jejich schopnost obstát ve světě i v porovnání s ním. Vypisují se soutěžní projekty pro zvýšení konkurenceschopnosti. Školství má ze sebe vydat to nejlepší, co v sobě skrývá. Po mnoha reformách a poloreformách od dob Rakouska jsou osloveni všichni učitelé, aby společně vytvořili na svých školách své vlastní vzdělávací programy. Vzdělávat znamená také vychovávat. Protože když pouze zvýšíme kapacity mozků a velikosti svalů, stále nám oproti rozvíjejícímu se světu bude něco podstatného scházet.

„Vědecký“ marxismus definoval člověka jako nejvýše vyvinutou organizovanou hmotu. Stále ještě mezi námi žijí lidé, kteří se domnívají, že člověk je náhodně oživlým computerem. Nechme je. Jen hlídejme, aby nenapáchali ještě větší škody. Člověk vychází z přírody, je její součástí a musí ji plně respektovat, chce-li jako druh přežít. Nechce-li pouze přežít, ale žít plným životem, měl by v denní praxi vycházet z pozorování svých předků, když už ztratil schopnost cítit s přírodou. Ostatní tvorové cítí, kde se připravuje katastrofa. Místo pak urychleně opouští. Člověk nevnímá. Pak je pozdě.

Vše vydává svá specifická záření a ovlivňuje tak své okolí. Nejen zde na Zemi, ale v celém vesmíru. Kdyby tohoto záření nebylo, celý vesmír se rozpadne. Vesmírné záření s přitažlivostí zdá se, je konstantní. Ale ve skutečnosti není, ani být nemůže. Pohyb planet a dalších vesmírných těles vytváří stále nová a jiná postavení, ve kterém se záření mění jako obrazce kaleidoskopu. Vlastní záření jednotlivého objektu můžeme vnímat jako pulzaci, přičemž krajní meze pociťujeme jako změny, jako místa v jistém smyslu kritická, kdy je intenzita záření příliš slabá nebo naopak příliš silná. To není otázkou víry, to je o poznání skutečnosti. Názor člověka do jisté míry souvisí s úrovní jeho vzdělání, ale také s jeho dalším sebevzděláváním a ochotou, či schopností pozorovat, analyzovat a tvořivě myslet. Komicky působí, když člověk, který na takové „pohádky“ nevěří, se potírá hustou vrstvou krému proti vesmírnému záření.

Nejbližším našim sousedem je Měsíc. Totální nevzdělanec neví, že gravitace Měsíce způsobuje na Zemi mořský příliv a odliv. Poněkud vzdělanější jedinec už ví, že tělo člověka je ze 70 % tvořeno slanou tekutinou. Člověk tvořivý si dokáže tyto dvě informace dát do souvislosti. Jak ale nazvat člověka, který přestože ví, tyto skutečnosti ignoruje?

Jsme Evropany. Jsme přitom příslušníky jednoho jedinečného národa. Holedbáme se svým přínosem světu. Máme své vlastní tradice, historickou zkušenost, vynikáme řemeslnou zručností, šikovností, uměleckým nadáním. Naši předkové nám předali svou moudrost. Ale když přijde na věc, neumí naši lidé odpovědět, čím se odlišujeme od Němců nebo Ukrajinců, protože to ve skutečnosti vůbec neví. Abychom byli plnohodnotnými Evropany a nekrčili se někde na okraji, musíme být sebevědomými svou znalostí dějin našeho národa, pověstí, tradic, lidových moudrostí, pranostik. My máme co nabídnout a dát. Místo toho přejímáme cizí moudra s anglickým označením, ale když si pročteme obsah, zjišťujeme, že to už u nás existovalo ještě dříve. Naše řeč je dosti bohatá a my do ní zasouváme cizí výrazy. Dnes je to angličtina. Předtím to byla ruština a před ní němčina. Asi nemáme dost osobní hrdosti a sebevědomí!!! A tak se na ten chvost Evropy sami řadíme.

Je zde ještě jedna prastará pravda. Národ, který pohrdá zkušenostmi a moudrostí svým předků, o tyto poklady přijde. On si je nezaslouží. Ztratí svou minulost, přestane být národem a stane se jen houfem napodobujícím cizí vzory.

Naše umělecká škola neposkytuje úplné vzdělání a zdá se tedy, že naše vzdělávání je pouze okrajové. Jistě tomu tak bude, pokud dle návodu sepíšeme ŠVP. Stupnice a etudy zůstanou stejné, v přednesech zařadíme nějakou novinku, ale tak tomu bylo i dříve. Jestliže jsme sami prázdní, nemáme druhým co nabídnout. Jiná situace nastává, když nesepíšeme, ale vytvoříme ŠVP. Chceme druhé obohatit. Ale tím obohacujeme i sami sebe.

Vybavení školy a její podmínky

Škola nemá vlastní budovu, je v podnájmu Základní školy J. Babáka. Vzájemné vztahy jsou velmi dobré, vstřícné. Když začala hostitelská ZŠ naplňovat svůj ŠVP, začala vytvářet specializované třídy pro dělené vyučování a tak zcela přirozeně se zmenšil prostor pro naši výuku. Hledáme volná okénka v rozvrzích ZŠ a naši vyučující se během dne i několikrát stěhují. To není nářek, jen popis reality. Ve skutečnosti jsme vděčni, že stále máme nějaký prostor.

Když se naše škola rozrostla tak, že má více žáků i více zaměstnanců než hostitelská ZŠ, byli jsme nuceni hledat další prostory. Vznikla tak odloučená pracoviště na ZŠ Botanická, ZŠ Hudcova a ZŠ nám. Svornosti. Oblast řízení a organizace se stala o něco náročnější.

Materiální vybavení školy je dostačující. Znamená to: mohlo by být lepší, ale není prostor, kam umístit třeba další křídlo nebo varhany, není prostor pro skladiště hudebních nástrojů. Můžeme disponovat pouze s tím, co je momentálně potřeba. Velkou roli zde hraje také zabezpečení nástrojů. Menší děti jsou zvídavé. V nestřeženém okamžiku proniknou do zakázané oblasti a nechtě něco poškodí. Před úmyslným poškozením ze strany žáků zlomyslných neuchrání ani několikeré zabezpečení různými zámky nebo uzamykatelnými plachtami. Prostě použijí násilí. Pedagogické dozory nemohou být současně na všech místech a proti kamerovému systému protestují úředníci EU.

Vybavení školy musí akceptovat dané možnosti.

Zaměření školy, její vize

Vycházeje z toho, že v naší „továrně“ na výrobu muzikantů pracujeme s živým materiálem, musí se výrobní činitelé chovat jako živé, produchovnělé osobnosti. Fyzická stránka, neodmyslitelně k „výrobnímu procesu“ přináležící, je až na místě druhém. To znamená, že tím nejdůležitějším v zaměření školy jsou dobří učitelé. Dobří ve smyslu odborném to jistě také. Ale především dobří jako lidé, kteří svým působením vytváří oázu míru a útočiště, které budou žáci vždy rádi navštěvovat. Pedagogové svým přístupem vzbuzují v žácích důvěru ve svého učitele i lásku k hudbě. Nenávist, násilí, podvody, vraždy a „výzvy“ ponecháme televizi, některým zuřivým reportérům a nezodpovědným politikům.

Druhou prioritou je vztah k přírodě a přírodním zákonům. Nejen ve smyslu aktivit ochránců přírody (sem děti nešlapte, je tu vzácná rostlinka), ale především v respektu k neměnným zákonům přírody, jak je znali naši předkové. Dnes nemůžeme nikoho nutit, aby vstával a chodil spát se sluníčkem. Mnohý dnešní člověk nepochopí, proč babky kořenářky sbíraly své léčivky jen v určitých dnech, někdy ráno, jindy večer nebo i v noci. Naši žáci se pravděpodobně nebudou potloukat po lesích při úplňku, ale ten úplněk nebo novum hraje v práci školy důležitou roli. Vedení školy nemůže nařídit učitelům, kteří nevěří např. v zatmění slunce nebo v prudký pokles tlaku, aby tuto skutečnost zohlednili v práci se žáky po dobu trvání těchto nebo podobných přírodních výkyvů, protože oni nevěří, že by tím mohli být žáci dotčeni. Škola však plánuje a vždy bude plánovat všechny veřejné a interní akce tak, aby se vyhnuly tzv. „kritickým dnům“, jako je např. úplněk. Škola podporuje všechny své pedagogy, kteří sledují vliv měsíčních fází na konkrétní žáky. Tito učitelé pak vědí, kdy zvolit odpočinkové tempo a kdy je žák schopen bez výrazné námahy více pojmout, kdy je žák schopen ze sebe více vydat a kdy naopak při jeho vystoupení hrozí výpadek paměti. My víme, že žák není stroj, který zapneme nebo vypneme. Nejen dospělý, ale i každý žák je podroben přírodním zákonitostem. Většina našich učitelů to skutečně ví.

Do třetice patří k zaměření naší školy rozvoj tvořivosti žáků jako protipól počítačových her a sledování různých pořadů, při kterých se žák stává neaktivním konzumentem. Oblastí tvořivosti se škola zabývá již řadu let. Je to snaha o zavedení prosté improvizace do individuálních hodin, byly to „improvizační“ hodiny pro menší skupinky žáků. Pro podporu tvořivosti jsme před několika lety otevřeli oddělení Skladby a v loňském školním roce také Elektronické zpracování hudby. Žel, těchto hodin se účastní pouze 1 až 2 % z celkového počtu žáků školy a tím naši vizi nenaplňujeme. Přesto nemáme daleko k naplňování našich snů a vizí. Téměř každý učitel je schopen zařadit prostou improvizaci do svých individuálních hodin práce se žáky. Jak jinak chce podpořit a rozvíjet jejich tvořivost? Mluvením jistě ne! Že se tvořivostí žáků většinou naši vyučující nezabývají, má za následek, že v oddělení skladby máme jen jediného žáka!!! Byly roky, kdy jsme v oddělení skladby měli i 6 žáků. Proto od 1. září 2012 zařadí každý vyučující u PHV a v 1. ročnících 1. stupně do každé individuální vyučovací hodiny improvizaci a to ne snad někam na konec, ale ihned po stupnicích a akordech před etudy. Tvořivosti nevěnujeme celou hodinu, ale pouze dvě či tři minuty. To je pracovní požadavek zřizovatele. Od 1. září 2013 přidá improvizaci do druhých ročníků atd.

Námitka, že snad vyučující v této hodině neproberou celou etudu, není seriózní. Místo plánovaných 15 etud za rok se naplánuje jen 14. Pro žáka je přínosnější rozvoj jeho tvořivosti. Nikdo snad nepředpokládá, že někdy v dospělosti bude u klavíru mrskat etudy. Když mu škola neukáže, jak si sám pro sebe s chutí zamuzicírovat, škola ho ve skutečnosti neobohatila. Neukázala mu, jak si zahrát něco jen podle sluchu, jak si hudbu vymýšlet. Housle pak pověsí na hřebík, flétnu odloží někam do kouta. Naši dědové a pradědové uměli hrát i bez not, uměli si hudbu vymýšlet. Dnes to lidé neumí a učitelé je to musí naučit, ukázat jim cestu. Jak jinak obohacovat v překotné době sám sebe? Jak jinak prakticky oživit lidovou či amatérskou tvořivost?

Proto je našim heslem:

Cesta k přirozené tvořivosti,
návrat ke kulturnímu dědictví

Zabezpečení výuky žáků se speciálními vzdělávacími potřebami

Pro přijímání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami platí pravidla jako pro žáky ostatní: musí prokázat určitou míru talentu a chtění, rodiče se zaváží k zodpovědné spolupráci se školou.

Do kategorie takto potřebných žáků jsou ředitelem školy zařazování žáci na základě posudku pedagogicko psychologické poradny, vyjádření lékaře nebo i doporučení třídního učitele či opodstatněné žádosti rodičů.

Žáci jsou vyučováni v souladu se školním vzdělávacím programem, ale s přihlédnutím ke speciálním potřebám jednotlivého žáka vytvoří třídní učitel pro takového žáka individuální studijní plán. Individuální studijní plán platí vždy jeden školní rok a je schválen ředitelem školy (vyhláška č.73/2005 Sb.). Škola vytváří pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami vstřícné a motivující prostředí. Tito žáci jsou zařazováni do akcí školy vedle žáků ostatních. Tak je škola pomáhá začleňovat do běžného života.

Sociálně znevýhodněným rodinám poskytuje škola slevu na školném.

Škola nemá bezbariérový přístup.

Vzdělávání žáků mimořádně nadaných

Vyučující naší školy se svým žákům věnují maximálně. Někteří žáci se však od průměru odlišují. Rychleji postupují, jsou precizní, vždy velmi dobře připraveni, jsou ve výkonech spolehliví. My však nevíme, zda to vychází z osobnosti těchto žáků, nebo je to zásluha rodičů při domácí přípravě. Z toho důvodu nemůžeme každého úspěšného žáka označit jako mimořádně nadaného.

Mimořádnost nadání nám svým výrokem musí potvrdit pedagogicko psychologická poradna. U takto označeného žáka:      

  • Sestaví třídní učitel roční individuální studijní plán vycházející ze ŠVP.
  • Plán potvrdí svým podpisem ředitel školy.
  • Podpis rodičů (rodiče) je závazkem rodičů ke zvýšené spolupráci se školou.
  • Ředitel zdvojnásobí hodinovou dotaci pro daného žáka.
  • Rozvoj žáka sleduje celá škola.
  • Třídní učitel konzultuje dílčí výsledky nejen se svými kolegy na škole, ale také na konzervatoři, či na JAMU.
  • Je vyžadováno, aby se takový žák vedle běžných vystoupení a koncertů aktivně účastnil i soutěží s mezinárodní účastí.
  • Při neuspokojivých výsledcích, ztrátě motivace u rodičů nebo žáka, může být žák z tohoto programu vyjmut.

Z mimořádné péče není vyloučen žák, který od PPP zavazující posudek neobdržel, ale nejsou pro něj povinné výše uvedené podmínky.

Hodnocení žáků a vlastní hodnocení školy – Zásady a způsob hodnocení žáků

Pochvala má vyšší hodnotu, než kárání. Než vyučující poukáže na nedostatky, musí nejdříve nějakou maličkost pochválit. Takovéto hodnocení probíhá v každé vyučovací hodině. Do žákovského sešitu může uvést hodnocení slovní nebo číselné, nemusí zapisovat hodnocení každé hodiny. U menších dětí jsou pomůckou hodnocení obrázky, hvězdičky, razítka.    

Každý vyučující má učební osnovy. Podle nich řídí vyučovací proces tak, aby o pololetí a na konci školního roku měl co hodnotit. Pak může s čistým svědomím konstatovat: ano, žák požadované výstupy zvládá výborně, nebo tomu ještě něco schází. Známku zapisuje do katalogu o průběhu studia, na vysvědčení připojí ještě hodnocení slovní, které vystihuje to, co známka neumí.

Hrubým nešvarem a pedagogickým netaktem je, když z úst učitele zní „komisionální zkoušky“ jako nějaká hrozba. Proč to? Vždyť zkoušky dělá žák každou hodinu, kdy je hodnocen a dokonce jsou učitelé, kteří vedou své žáky k tomu, aby hodnotili sami sebe, případně svého spolužáka.

Zkoušky před komisí jsou cenné, ale nejsou tím kouzelným proutkem, nástrojem, který z průměrných žáků nadělá žáky vynikající. Předsedá-li takové zkušební komisi člověk, který místo nějakého hřejivého slova suše žákovi řekne: děkuji, počkej si za dveřmi, pochybuji, že předvedl ten správný pedagogický výkon! Co vlastně zasel do dušičky žáka?

Komise je zárukou objektivity hodnocení žáka. Ještě větší důležitost komisionálních zkoušek spočívá v tom, že taková zkouška je pro vyučující velkým zdrojem poučení, pokud jsou ovšem přítomni skutečně všichni vyučující daného nástroje.

Po zkouškách přijímacích jsou v zásadě na naší škole předepsány komisionální zkoušky pouze v 1., 3., 5. a 7. ročníku prvního stupně a 2. a 4. ročníku stupně druhého. Komise tak pracují každý rok, ale jen „na půl úvazku“, čímž se zvýší možnost, aby zkouškám byli přítomni skutečně všichni vyučující (což nebývá).

Začínající učitelé po dobu sedmi let se musí zúčastnit komisionálních zkoušek se všemi svými žáky bez ohledu na ročníky. To proto, abychom zajistili jejich správný další pedagogický růst.

Vyučující smyčcových nástrojů provádí komisionální zkoušky formou veřejného vystoupení a určená komise hodnotí pouze žáky 4. a 7. ročníku 1. stupně a 4. ročníku 2. stupně.

Každý vyučující má právo vyslat ke komisionálním zkouškám kteréhokoliv žáka, i když zrovna nenavštěvuje výše uvedený ročník.

Ředitel školy hodnotí každého žáka i jeho učitele po zhlédnutí každého žákovského večera a koncertu. Takto může hodnotit celou školu každý pedagog a mnozí to skutečně dělají.

Oblasti vlastního hodnocení školy

Podobně, jako hodnotíme pravidelně každého žáka, měli bychom pravidelně hodnotit celou školu. Jistěže se k tomu nebudeme denně scházet, protože máme i jinou práci. Ale nepravidelně občasné a pak závazné pololetní hodnocení je přiměřené nejen časově. Několik měsíců obsáhne paměť každého z nás a mimo to si každý může pro jistotu dělat své poznámky.

Kdo by měl být hodnotitelem? Každý zaměstnanec školy a také každý externí pracovník ze svého pohledu. Každý hodnotí to, co je schopen pojmout.

Zapojíme do hodnocení také žáky? Proč ne?! Jen si nedovedu představit, kdo by pročítal 550 hodnotících zpráv různé úrovně. Každý vyučující individuální výuky proto do hodnocení zapojí vzorek své třídy v rozsahu 10 % (nejméně však jednoho a nejvýše tři, pokud má více než 20 žáků).

Když dáme tuto zodpovědnou důvěru žákům, nemůžeme vynechat rodiče. Měli by se podílet podle velikosti třídy jeden až dva za jednu třídu.

Oblasti, které jsme hodnotili již několik let a stále ještě hodnotíme, se staly součástí našeho vzdělávacího programu:

  1. Vnější a vnitřní prostředí školy
  1. Charakteristika místa, lokality, ve které škola působí. Rozbor vnějšího prostředí. Kde jsou pro školu kritická místa, v čem jsou naopak dobré příležitosti (jak potlačit rizika a posílit pozitiva).
  2. Jak na škole vypadá vnitřní pracovní prostředí. Kde, nebo v čem jsou rizika, hrozby, slabé stránky a v čem má škola silné stránky a dobré příležitosti (eliminovat rizika, podpořit a posílit silné stránky).
  1. Identifikace školy, cíle a poslání
  1. Jaká jsme škola.
  2. Čeho chceme dosáhnout (práce jednotlivých oddělení nemusí mít naprosto stejný cíl).
  3. Jak se nám podařilo zpracovat ŠVVP (nenabízí se něco k úpravě a ke zlepšení?).
  1. Průběh vzdělávání
  1. Jaký je průběh, jak jsou plněny stanovené cíle (dle ŠVVP, přednosti, nedostatky).
  2. Jak škola (učitelé) spolupracují s veřejností (s rodiči).
  3. Co se má v chodu školy (v řízení, v ustálených postupech, v podílu zaměstnanců) zvýraznit, změnit, od čeho upustit, co zavést?
  4. Je dodržována pracovní doba? (Patří sem i žákovské večery.)
  5. Jak si v řízení stojí vedoucí jednotlivých oddělení?
  6. Jak řídí školu ředitel?
  7. Jaká je úroveň personální práce?
  8. Oblast dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků.
  9. Vedení třídní dokumentace.
  10. Plány práce, informace, schůze, pedagogické rady.
  1. Konkrétní výsledky práce školy
  1. Škola jako celek (koncerty, soutěže, žáci ke studiu na konzervatořích).
  2. Jak si vedou oddělení nebo nástrojové skupiny?
  3. Práce jednotlivců (výrazné osobnosti, začínající učitelé, jak se vyvíjí zvlášť nadaný žák a kdo o něj pečuje).
  1. Materiální zabezpečení a péče o zaměstnance
  1. Co nutně a neodkladně potřebujeme?
  2. Co budeme potřebovat ve výhledu jednoho roku?
  3. Kteří vyučující se dále vzdělávají (s podporou školy)?
  4. Co potřebují naši zaměstnanci?
  1. Seznam všech navrhovaných opatření (při pravidelných i nepravidelných hodnoceních za celé tři sledované roky): 2015, 2018, 2021, 2024.

Z hrubého odhadu počtu předpokládaných hodnotitelů by to mělo být 200 až 250 hodnotících zpráv. Pochopitelně to číslo musíme zredukovat. Občasné hodnocení může provést kterýkoliv zaměstnanec, své zjištění dodá do týdne v písemné podobě řediteli školy. Pololetní hodnocení budou provádět pouze zaměstnanci školy v dotazníku, který vyplněný dodají řediteli ve stanoveném termínu. Na celoročním hodnocení se budou podílet zaměstnanci, rodiče a žáci. Dotazníková forma bude v závěru obsahovat i prostor pro další vyjádření navíc.

Aby tato hodnocení měla smysl a pomáhala lépe formulovat naše další úkoly, je nutné vždy uvádět nebo nastínit jiné možné cesty. U každé negace, poukázání na to co se nezdařilo, by měla být uvedena také představa, jak to udělat lépe. Pak je také na místě vyhnout se hodnocením, která nikam nevedou. Jestliže v úvodu ŠVVP konstatujeme, že jsme v nájmu, nemá žádný smysl v každém dalším hodnocení uvádět, že jsme v nájmu. Podobně nemusíme psát, že máme nedostatek tříd. Jedině snad, kdyby někdo ukázal reálnou cestu, jak to zlepšit a další třídy získat.

Co je vůbec ze všeho nejdůležitější: Zamyslíme-li se nad nadpisem celé kapitoly, je zřejmé, že škole není dodáváno hodnocení zvenčí, ale jde o hodnocení, které pochází z vlastních řad. Tedy sebehodnocení. Jde proto o hodnocení sebe! Můžeme se vyjádřit k tomu, jak vypadá chod celé školy (co oni páchají a já v tom nemám prsty), ale především, jakou roli zde předvádím sám. Proč např. nemáme na škole stálý soubor? Kde jsou příčiny? Jaký podíl na tomto stavu mám já? Co se musí udělat (ne, co by se mělo dělat). Jak mohu napomoci já.

Když takto podrobně probereme a diagnostikujeme všechny ukazatele, můžeme napsat správný recepis. Jestliže tento recept nezabral, hledáme jiný lék. Nechodíme na školení, kde by nám říkali, co máme dělat. My se v tomto ohledu stáváme učící se školou. Vstoupili jsme do procesu, který nikdy nekončí.

Pak někteří jedinci dozrají také k poznání, že nejde jen o to, abychom měli samé vynikající klavíristy (např.), ale jde o mnohem víc. Jsme školou, která nejen učí žáky, učí se sama, ale především také dává!

Kdo všechny tyto dodané dílčí podklady zpracuje? Na to přece máme ředitele. Ano, ale musí mu pomoci učitelé, kteří to zpracují, každý za svou třídu. To jest dvě až maximálně pět hodnocení, které řediteli předají ve stanoveném termínu.

Vyhláška č.15/2005 Sb. §9 ve znění vyhlášky č.225/2009 Sb. ukládá řediteli školy předložit hodnocení školy pedagogické radě vždy jednou za 3 roky v počátku nového školního roku. Ředitel školy ale nebude čekat tři roky na schválení některého opatření pedagogickou radou v případě, kdy může ze své pravomoci něco nařídit sám. Celkovou zprávu však bude pro pedagogickou radu skládat po všech pololetích celé tři roky i s tím, co již bylo v průběhu tří let změněno.

Nyní nám končí platnost dvouletého plánu za roky 2010/2012, bude projednáno na pedagogické radě v září 2012 (následuje září 2015, 2018 atd.).

Náš školní výchovně vzdělávací program není mrtvým a nedotknutelným dokumentem. My s ním pracujeme, ale nové změny můžeme uplatnit vždy až od nového školního roku.